Novinky - 1. srpna 2000

Prázdniny jsou pro někoho teprve v polovině, pro někoho ještě ani nezačaly… No nic. Doufám, že chápete, že aktualizace na těchto stránkách jsou v tomto období poněkud méně časté…

Popis zkoušky z informatiky vyvolal většinou kladné ohlasy. Sice se nikdo přímo nepřiznal k tomu, že by mu onen popis nějak pomohl, ale třeba ano… ;-)

Pokud budu mít nějaké další zážitky ze zkoušek (no jo, ani já ještě nemám všecko… :-( ), a pokud budou aspoň trochu zajímavé (zábavné), podělím se o ně i na těchto stránkách.

Zatím mohu akorát stručně poreferovat o letním sportovním kurzu v Dobronicích, jež se konal v průběhu minulého týdne. No - kdo tam byl, asi moc vyprávění nepotřebuje. Pro ty co tam nebyli a být tam mohli bych ale rád trochu přiblížil atmosféru…

Vše se vlastně začalo v sobotu ráno před budovou Hlavního nádraží. Odjezd byl naplánován na 9.00, ale už asi od osmi hodin se zde konsolidovaly menší hloučky mediků. Soudím tak podle toho, že jsem se sem osobně dostal krátce po osmé hodině, předchozí stav jsem nemohl zdokumentovat. Lidí zde z počátku bylo opravdu málo - ale jejich počet se postupně zvětšoval, stejně tak i počet známých tváří, na které si člověk za ten rok tak nějak zvyknul a dokonce i těch, na které se po měsíční či dvouměsíční pauze i těšil. Při čekání si všichni většinou vypravovali veselé i neveselé příběhy ze zkoušek. Jak jinak. Medici.

Někdy kolem 9. hodiny se opravdu začaly objevovat autobusy. Jeden z nich měl přívěs na kola, takže do něj se vrhli všichni rádobycyklisti (jako třeba já). Na to že mi říkali, že na onom vleku je už na moje kolo vyloženě poslední místečko, byl vlek poněkud prázdnější (tak z poloviny?).

Někdy před polednem všechny tři autobusy víceméně zdárně dorazily do Dobronic. Většina lidí už to tam asi zná… Takový menší campus s chatičkami v údolí Lužnice, kousek od Bechyně. Komu nic neříká Bechyně (jako třeba neříkala mně ;-), tak je nedaleko Tábora. Pro úplnost - Tábor je město, ležící v jižních Čechách. No a Česká republika je stát, ležící ve středu Evropy… a to by snad mohlo stačit.

Během soboty se ještě kromě zabydlování nedělo nic moc. První jídlo jsme dostali až večer. Takže zásoby přišly k dobru. Odpoledne jsem využil svého kola a trochu se projel po okolí. Jižní Čechy mají opravdu něco do sebe… Já spíš ale hledal nějaký otevřený obchod, kvůli doplnění proviantu. Kiosek v táboře totiž v poledne nebyl otevřen. Při výpravě za proviantem jsem skončil dokonce až v dětské psychyatrické léčebně v Opařanech. Ale to byla fakt jen náhoda… Já nevím proč mají v areálu obchod s potravinami. Jenže večerka to nebyla…

Od neděle už ale začalo peklo. Na těch 150 mediků, nebo kolik nás tam bylo, se totiž vrhlo asi přes desítku instruktorů, nebo jak jinak bych to nazval. Většina lidí ještě zpohodlnělá z učení na zkoušky (třeba z anatomie se dělají nezáviděníhodné mozoly na musculi glutei ;-). No a oni po takovýchto lidech chtěli vyvýjet fyzickou námahu… Z počátku se jim to i dařilo. Ale jak dnové postupovali, množství lidstva na nástupech se zmenšovalo a zmenšovalo…

Kromě běžných sporotvních činností (volleyball, tenis, floorball, cyklistika), přes méně běžnější (lacross) až po vyloženě šílené excesy (kanoistika, softball ;-) se provozovali i jiné zajímavé věci. Třeba návštěvy restauračních zařízení v okolí, hradů, restauračních zařízení a podobně… Už se Vám někdy stalo, že by Vás v nějaké hospodě odmítli obsloužit protože jste medik? No tak nám se to stalo… Jinak hrad v Dobronicích je opravdu zajímavý. Nebo spíše zřícenina hradu. Ale i tak doporučuji k návštěvě.

Další šílené aktivity nám nachystalo i velení kurzu. Třeba tzv. „dobronické hrátky“. Pro lepší představu - jednalo se o závody v opravdu netradičních disciplínách - kdo se nejdříve vyklopí v kajaku, kdo si nejvíc rozbije ústa při pokusu o překonávání jezu na běžkách (a prý že šlo o soutěž, kde se uplatní paměť), kdo lépe strefí spoluhráče se softballovým míčkem etc. No prostě sranda. Samá sranda…

Ke konci týdne se také všichni vystřídali na celodení výpravě na lodičkách po Lužnici. Odvezli nás do Tábora a otamtud jsme pluli po řece (někteří používali i jiné způsoby transportu vodou ;-) zpět do Dobronic. Asi tak 20-25 kilometrů. S občerstvovacími zastávkami se asi tak čtyři hodiny plavby daly protáhnout opravdu na „celý den“. Lodičky se mi fakt líbili - den před tím se mi povedlo si vymknout kotník, takže když jsem pro pohyb využíval více ruce místo nohou, vůbec mi to nevadilo…

S oním kotníkem to bylo také zajímavé. Doufám, že mně nikdo nepodezírá z toho, že jsem si ono zranění přivodil při nějaké sportovní aktivitě - to ani náhodou. Prostě jsem šel na večeři. Neopatrně.

Jednou z aktivit, co jsme provozovali během týdne (po masážích ;-) byl i tzv. tejping. Zajímavý způsob, jak s vymknutým kotníkem absolvovat 10 kilometrů pěšky, 20 kilometrů po vodě, 50 kilometrů na kole… Jo jo, fakt to funguje. Nejrpve jsem sice šel za místním felčarem (který jinak působí na Ústavu soudního lékařství ;-), zda-li nemá nějaký prášek na vymknutý kotník. Neměl. Doporučil tejping…

V pátek večer se konala další extra show. Huronův zběsilý noční orientační běh. Já tedy neběžel, ale přesto jsem se zůčastnil. Normální chůzí (to víte, ten chotník). V pohodě. Naše družstvo si vytklo jediný cíl - být v cíli úplně poslední. Bohužel se nám to nepovedlo. Nějací plantážníci měli ještě o něco delší čas než mi. Absolutně nechápu, jak se jim to mohlo podařit…

Cílem běhu podél lampiónů byla hospoda v obci Stádlec. Návrat byl individuální. V mém případě to bylo až nadoraz. Pobavil mně ještě hostinský, který před zavíráním přepočítával prázdné lahve od všemožného pitiva - že prý medici snad nejvíc chlastají. No moc snažil jsem se mu to vymluvit, ale moc jsem neuspěl… ;-)

Někdy nad ránem (slušní medici se vracejí zásadně za světla ;-) jsme za mírného zpěvu dorazili do tábora. No a o pár okamžiků později jsme měli vstávat a na cestu domů se vydávat… Opět autobusy, opět hlavní nádraží - prostě klasika.

Kdo to nezažil, přišel o hodně. Byl to opravdu fajn týden. Nevím jak ostatní, já aspoň příjemně strávil spoustu času s přijemnými lidmi, které jsem poznal za poslední rok. Díky tomuto týdnu je teď také znám o něco víc…

MaT