vypisky pri studiu

Děláte si hodně výpisků z knih nebo se učíte přímo z nich??.Mě přijde, že když si to vypisuji, tak mě to hrozně zdržuje a den uteče a já skoro nic nestihnu,ale zas na druhou stranu,před zkouškou se to může hodit.Mám strach,že se mi to hlavě pomíchá,když to nebudu mít utříděné a vypsané na papíře.

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na „Uložit změny“.

Re: vypisky pri studiu

S vlastními poznámkami to není jednoduché. Můžou vznikat v zásadě dvěma způsoby - buď co si zapíšeš jako poznámky při přednáškách, nebo nějaké výpisky v rámci samostudia z literatury. Problém těch prvních je, že často nestíháš zapsat všechno to, co ti přednášející říká (nebo promítá), takže pak takové poznámky nemáš kompletní (v tom smyslu, že v nich nemusí být úplně všechno, co pak potřebuješ znát třeba ke zkoušce). Takže stejně si to pak musíš přečíst i v knize.

Při samostudiu si výpisky můžeš udělat takové, že je v nich opravdu vše, ale jak píšeš, může to trvat dost dlouho. Zvláště když se jede takovým stylem, že čteš kapitolu od začátku do konce a při tom si hned vypisuješ, co si myslíš, že je důležité. Často pak zjistíš. že si to opisuješ slovo od slova. To není správná cesta. Sice si to pak můžeš při tom přepisu i celkem zapamatovat, ale jak to pak má člověk všechno stíhat - jedině, že by to člověk takto dělal už průběžně během roku.

Výpisky/poznámky ale mají jednu zásadní výhodu - obvykle jsou mnohem stručnější. Tzn. je třeba šance si je projít den před zkouškou (všechny). To s knihou nejde, na většinu předmětů prostě základní učebnici za den (ale ani za dva, ani za tři) prostě nepřečteš...

Já se ze začátku snažil si výpisky dělat, ale pak jak se zkouška blížila a já zjistil, že to takhle nemůžu nikdy stihnout, tak jsem na to pak rezignoval a prostě si to z těch učebnic jen četl (někomu třeba pomáhají zvýrazňovače a barevné pastelky - ale to se mi většinou nechtělo, znehodnocovat takové krásné a drahé knihy - jedinou výjimkou byla asi Funkční histologie - kniha nijak zvlášť krásná a hlavně ne drahá :-). Třeba i víckrát četl (pokud jsem to stíhal).

K tomu jsem měl samozřejmě i poznámky z přednášek - ale jak jsem psal, na ty jsem se nemohl úplně spolehnout - v tom smyslu, že v nich nemohlo prostě být vše potřebné. Takže i když si tam člověk třeba poznamenal nějaké "špeky" od přednášejícího, které v knize být nemusely, zase se nedalo říct, že když si přečtu jen ty své poznámky, budu umět všechno (co když přednášející něco nestačil odpřednést?).

Když se podívám zpětně - asi bych doporučil tento postup: Chodit na přednášky - člověk by tam měl získat alespoň základní přehled o daném tématu. Přečíst si danou kapitolu v knize. V ideálním případě si tu kapitolu přečíst ještě před danou přednáškou - pokud se Vám to někdy povede, zjistíte, že je to úplně super, když posloucháte přednášku, máte už tucha, o čem to je - a můžete se pak třeba ptát na to, co vám v knize nebylo jasné. Přednášející také bude mít radost, že má takhle připravné posluchače. Realita je bohužel taková, že většinou na to během roku takhle nemáte čas...

Pak teprve si asi sednout a začít si nějak zpracovávat nějaké ty vlastní poznámky. A asi nemá cenu opisovat celou knihu - spíš bych doporučil vzít si třeba zkouškové otázky a jet podle nich - vzít si jednu a nejdřív přemýšlet, co by tak člověk k ní řekl. Jako u zkoušky. Jen z hlavy. Dát dohromady alespoň nějakou osnovu - a tu rozvíjet - na co si vzpomenete. Až pak si vzít učebnici a doplnit to tím, co je tam. Ale jen to, na co si v té fázi bez knihy vzpomenete, že by tam určitě mělo být, jen si nemůžete na ten konkrétní detail vzpomenout.

No a pak máte pěkně zpracované otázky - z těch je pak příprava ke zkoušce jedna radost...

Docela šikovný v tomto může být i počítač - tam se dobře do něčeho už napsaného dobře doplňují podrobnosti. A zkuste třeba program Freemind na myšlenkové mapy - ten mi kdysi také dost pomohl.